Ono staÄí nÄ›kde v dalekých konÄinách opustit urÄenou trasu a může o ten život skuteÄnÄ› jít. Proto jsou tam v dáli vÄ›tÅ¡inou hotely i resorty oploceny a rozhodnÄ› se nedoporuÄuje jít nÄ›kam mimo urÄený prostor. Jenže, ÄlovÄ›ka to tak moc nebaví být uzavÅ™ený s nÄ›jakými zazobanci a chce poznat život obyvatel také jinde než uvnitÅ™ resortu. Tak se prostÄ› sebere a jde. Možná si neuvÄ›domí, co podniká, možná je to jen chuÅ¥ nenechat se omezovat. ProstÄ› se to stane.  

UvnitÅ™ jistého mÄ›sta v Africe je také takový resort, kde je plot a kde u bránu kudy vás pÅ™iveze autobus hlídkují dva nebo i tÅ™i velmi silní muži, kteří rozhodnÄ› nevypadají na to, že by se chtÄ›li s případným vetÅ™elcem kamarádit. ŘeÄeno upřímnÄ›, už jejich kukuÄ vypadal hodnÄ› odpudivÄ›. A nechtÄ›l bych je rozhodnÄ› potkat kdekoli mimo toto místo. Jenže volání dálek je silnÄ›jší a když to jednomu zaÄne Å¡kubat nohama… 

Tady vám nikdo nic nezakazuje, samozÅ™ejmÄ›, že můžete jít mimo, ale na vlastní nebezpeÄí a nepoÄítejte s tím, že vás bude nÄ›kdo tahat z nÄ›jakého průšvihu. Dostanete ponauÄení, co a jak a nÄ›jaká glejt s klikyhákama, kde vám anglicky vysvÄ›tlí, že to máte ukázat tam tÄ›m tÅ™em mužům, jinak vás nemusí pustit ven. To vÅ¡e je pak provedeno a už si to Å¡nÄ›rujeme praÅ¡nou silnicí na opaÄnou stranu od mÄ›sta. Nikdo nemá žádný fotoaparát, ani hodinky ani prsteny, nic, co by jen trochu svádÄ›lo k domnÄ›nce, že jsme bohatí. PÅ™icházíme do jakési vesnice, pokud se to tak dá nazvat. Jsou tu poloplechové boudy smíšení s chatrÄemi postavenými snad z bláta. Ale jsou tu i cihlové domy, kde ovÅ¡em asi nikdo nebydlí. Že je tu vÅ¡ude binec a puch je jasné. Kolega zvedá z prachu breÄící dítÄ›, když se odnÄ›kud vyřítí chlap a dÄ›snÄ› jeÄí. Vyřítí se další dva s maÄetami v rukou. NeÄekáme, otáÄíme se a Juantorena by nás asi nedohonil. Za námi je Å™evu jak v opiÄárnÄ›, ale kupodivu, za námi nikdo neběží. My vÅ¡ak nezpomalujeme a rádi se navracíme do lůna resortu, kde hlídají ti strážní. Už nikdy více jej neopustíme.