Občas se v televizi objeví zpráva, že ten a ten poslanec, nebo ta a ta strana chce zavést školné pro vysokoškolské studenty. Nejspíše proto, že chtějí obohatit státní pokladnu, chtějí čerpat finance od studentů, kteří by tak měli platit za svou snahu lépe se připravit na budoucí povolání.
Co by se stalo je snad každému jasné. Vysokoškolský diplom by byl předmětem obchodu a vysoké školy by ve svých třídách uměle udržovaly i studenty, kterým by bylo lépe bez vysokoškolského vzdělání. Nejen, že by dostávaly finance od kusu žáka, ale navíc by jim páni politici určitě sebrali státní příspěvky. Tudíž by takovéto školství bylo závislé na počtu jakýchkoliv studentů, tedy i těch, kteří si prostě odsedí potřebnou dobu v lavicích a svůj titul si nakonec koupí.

Co by však na této situaci bylo skutečně absurdní? Vysokoškolský student je člověk dospělý, který má již i jiné zájmy než studovat ve škole. V podstatě své zájmy upozaďuje na úkor studia. Věk vysokoškolské studentky je dle lékařů ideální pro založení rodiny. Tedy slečna, která se poctivě připravuje na své budoucí povolání, musí trpělivě čekat až dokončí školu. Mladík, který se již snaží o totéž, by nejradši měl dobře placenou práci. Co více, oba dva vyvíjejí nemalou snahu, dokončit svá studia. Dalo by se říci, že konají duševní práci, která není nijak odměněna (pokud se nepočítají pochvaly ve formě známek).

Tedy pokud si uvědomíme, že studovat dá práci (někdy i fyzickou), která není jakkoli ohodnocena a za kterou by se mělo ještě platit, uvědomíme si, že bychom vysokoškolské studenty stavěli do horší role než měli starověcí otroci. Ti měli za svou práci nárok alespoň na byt a stravu.
Naopak bychom si měli vážit, že na sobě pracují, a že se tak stávají lepší nejen pro sebe, ale i pro společnost. Takže bychom měli studenty a to nejen vysokoškolské naopak nějak odměnit. Třeba rozšířit a zvětšit možnost stipendií.